Předvídání a odhad.
Publikováno 21.10.2015 v 08:38 v kategorii abc, přečteno: 111x
Ne vždy jsou okolnosti na silnici nakloněny dynamické jízdě. Naučme se odlišovat bezpečné úseky od těch skutečně nebezpečných.
Ačkoli se snad každý z nás čas od času rád sveze rychle, na silnicích je
spousta úseků, kde to není vhodné. Existuje několik jednoduchých
pouček, pomocí kterých snadno rozlišíme nebezpečná místa od
bezpečných.
Důležité je pamatovat na plynulost a uvolněnost, na to, že nejsme na závodním okruhu nebo na opuštěném letišti. Správná pozice za volantem je klíčová. Soustřeďme se také na správné vedení pohledu. Na neznámé silnici totiž naše oči musí pracovat mnohem intenzivněji a vnímat více podnětů a informací, aby byl náš obraz o situaci úplný.
JAK POZNAT NEBEZPEČNÝ ÚSEK :Důležité je pamatovat na plynulost a uvolněnost, na to, že nejsme na závodním okruhu nebo na opuštěném letišti. Správná pozice za volantem je klíčová. Soustřeďme se také na správné vedení pohledu. Na neznámé silnici totiž naše oči musí pracovat mnohem intenzivněji a vnímat více podnětů a informací, aby byl náš obraz o situaci úplný.
Už
skutečnost, že jedeme cestou, kterou dobře neznáme, by vás měla varovat
před dováděním. Nikdy nevíme, kde nás překvapí zatáčka, nenadálé
zúžení, práce na silnici a podobně. Nejdůležitějším rozpoznávacím znakem
nebezpečného místa je to, že nevidíme daleko do zatáček a přes
horizonty, silnice před námi není otevřená. Nebezpečné úseky se ale dají
poznat i podle okolí. Hodně napovídají orientační body kolem silnice,
zejména to, jak vede alej stromů či sloupy. Na to se ale nedá nikdy
spoléhat na 100 %, proto se raději držme zpátky.
Vodítkem je i rychlost ostatních účastníků provozu, takže když se blížíme do zatáčky, ze které každé auto vyjíždí „podezřele“ pomalu, nemůžeme do ní vletět. Dopravní značky sice často neodpovídají realitě a mnohdy obtížnost určitého úseku přeceňují, ale když už vidíme značku „nebezpečí smyku“, musíte počítat s tím, že se v blížící zatáčce mění například povrch nebo sklon vozovky. Na našich silnicích nejsou výjimkou zatáčky, které jsou klopené „ven“.
Značka „silnice bez krajnic“ zase napovídá, že nemáme příliš mnoho prostoru pro případnou chybu, hned vedle vozovky bývá strouha, a značka upozorňující na nebezpečí padajícího kamení dává tušit, že se za zatáčkou schovává skála a případně i zúžení vozovky.
Vodítkem je i rychlost ostatních účastníků provozu, takže když se blížíme do zatáčky, ze které každé auto vyjíždí „podezřele“ pomalu, nemůžeme do ní vletět. Dopravní značky sice často neodpovídají realitě a mnohdy obtížnost určitého úseku přeceňují, ale když už vidíme značku „nebezpečí smyku“, musíte počítat s tím, že se v blížící zatáčce mění například povrch nebo sklon vozovky. Na našich silnicích nejsou výjimkou zatáčky, které jsou klopené „ven“.
Značka „silnice bez krajnic“ zase napovídá, že nemáme příliš mnoho prostoru pro případnou chybu, hned vedle vozovky bývá strouha, a značka upozorňující na nebezpečí padajícího kamení dává tušit, že se za zatáčkou schovává skála a případně i zúžení vozovky.
HORIZONT :
Zákon
sice praví, že řidič smí jet jen takovou rychlostí, na kterou má
dostatečný rozhled, aby mohl v případě potřeby bezpečně zastavit
vozidlo, ale většinou tuto literu nikdo nedodržuje právě před
horizontem, protože se spoléhá na to, že je na takových místech
zakázáno zastavení a stání, takže by tam neměl nikoho potkat.
Přesto není radno horizonty podceňovat. Nikdy nevíme, co nás za horizontem čeká, dokud nejsme „nahoře“ a silnice se před námi neotevře. Nezapomínejme na to, že při rychlosti 100 km/h urazí naše auto ještě nějakých 20 až 30 metrů, než stačíme zareagovat a brzdit a pak potřebujeme dalších 40 metrů k úplnému zastavení. Na suchu.
Když jedeme po známé silnici, je situace trochu jiná, ale na neznámém místě se klidně může stát, že se silnice za horizontem stáčí, ačkoli alej stromů pokračuje dál rovně. Také se můžeme na takovém místě setkat s křižovatkou. Když vidíme před horizontem značku upozorňující na křížení silnic, musíte počítat s tím, že řidič, který přijíždí z vedlejší silnice, nás prostě nemůže vidět. Musíme výrazně zvolnit, často taková situace vyžaduje i rychlost hodně pod zákonným limitem, ačkoli není upravena dopravní značkou.
SLEPÁ ZATÁČKA :
Přesto není radno horizonty podceňovat. Nikdy nevíme, co nás za horizontem čeká, dokud nejsme „nahoře“ a silnice se před námi neotevře. Nezapomínejme na to, že při rychlosti 100 km/h urazí naše auto ještě nějakých 20 až 30 metrů, než stačíme zareagovat a brzdit a pak potřebujeme dalších 40 metrů k úplnému zastavení. Na suchu.
Když jedeme po známé silnici, je situace trochu jiná, ale na neznámém místě se klidně může stát, že se silnice za horizontem stáčí, ačkoli alej stromů pokračuje dál rovně. Také se můžeme na takovém místě setkat s křižovatkou. Když vidíme před horizontem značku upozorňující na křížení silnic, musíte počítat s tím, že řidič, který přijíždí z vedlejší silnice, nás prostě nemůže vidět. Musíme výrazně zvolnit, často taková situace vyžaduje i rychlost hodně pod zákonným limitem, ačkoli není upravena dopravní značkou.
SLEPÁ ZATÁČKA :
Definovat
slepou zatáčku můžeme jednoduše – jedná se o zatáčku, do které
nevidíme, dokud v ní nejsme. Příkladem může být zatáčka „za roh“ kolem
budovy, skály nebo hustého porostu.
V takové zatáčce je potřeba si počínat velmi obezřetně. Platí vlastně ta samá pravidla jako u horizontu – může zde být nečekaná překážka, křižovatka, chodec nebo pomalu jedoucí vozidlo. Zároveň musíme upravit svou stopu tak, abysme mohli zatáčku bezpečně, ale i efektivně projet. Důležité je dodržovat pravidlo „pozdního apexu“, které je při jízdě na silnici klíčové pro naši plynulost, rychlost a bezpečnost. V případě pravotočivé slepé zatáčky zůstaňme co nejdéle vlevo (samozřejmě ve svém jízdním pruhu). Vrchol zatáčky se nám ukáže až tehdy, kdy do ní vidíme. U slepé zatáčky totiž nikdy nevíme, zda se náhodou ještě více neutahuje, takže rychlost průjezdu takovou zatáčkou bude samozřejmě mnohem nižší, než u zatáčky, do které je vidět a jejíž vrchol si můžeme přesunout blíže.
V takové zatáčce je potřeba si počínat velmi obezřetně. Platí vlastně ta samá pravidla jako u horizontu – může zde být nečekaná překážka, křižovatka, chodec nebo pomalu jedoucí vozidlo. Zároveň musíme upravit svou stopu tak, abysme mohli zatáčku bezpečně, ale i efektivně projet. Důležité je dodržovat pravidlo „pozdního apexu“, které je při jízdě na silnici klíčové pro naši plynulost, rychlost a bezpečnost. V případě pravotočivé slepé zatáčky zůstaňme co nejdéle vlevo (samozřejmě ve svém jízdním pruhu). Vrchol zatáčky se nám ukáže až tehdy, kdy do ní vidíme. U slepé zatáčky totiž nikdy nevíme, zda se náhodou ještě více neutahuje, takže rychlost průjezdu takovou zatáčkou bude samozřejmě mnohem nižší, než u zatáčky, do které je vidět a jejíž vrchol si můžeme přesunout blíže.
CO NÁS MŮŽE PŘEKVAPIT :
Nechme
si vždy při předjíždění pomaleji jedoucího nákladního auta, autobusu
nebo čehokoli, co je velké a jede pomaleji než my, r e z e r v u. Dnešní
tahače už nemívají problém s udržováním rychlosti kolem 90 km/h ani na
okresní silnici, takže se klidně může stát, že před tím kamionem, který
právě předjíždíme, se plazí oltcit s vozíkem. Počítejme s podobnými
eventualitami a nechávejme si na předjíždění právě takovou rezervu,
abysme stihli předjet ještě jedno auto.
Náhlá změna přilnavosti povrchu s podzimem nabývá na aktuálnosti. Mokré listí je snad ještě horší než štěrk a motorkáři o tom ví své. Počítejme proto s tím, že s opadávajícími stromy se bude na silnicích vyskytovat více klouzavého nepořádku, který dokáže například při intenzivním brzdění přivodit horké chvilky.
Najít na silnici místo, kde můžeme s čistým svědomím využít potenciál svého auta, dá dost práce. Předně potřebujeme silnici, kde bývá velmi řídký provoz. Také si vyberme správnou denní dobu, například pátek odpoledne nebo neděle večer není úplně nejvhodnější kvůli lidem odjíždějícím a vracejícím se z víkendu, zejména také kvůli „svátečním“ řidičům, jejichž chování se dá těžko předvídat.
Vyberme si otevřenou silnici v polích bez slepých zatáček a horizontů, pokud možno dále od zástavby, chatových osad či průmyslových objektů. Pokud máme rozhled na velmi velkou vzdálenost, například na kilometr dopředu, jedná se o velmi bezpečné místo. Pak už jen stačí myslet na pravidlo správného vedení pohledu a nemůže nás nic zaskočit.
Vyvarujme se rychlé jízdě za každou cenu. Provoz u nás houstne a když se to i na naší oblíbené silnici hemží ostatními vozidly, zvolněme. Vidíme-li v dálce auto, mysleme na to, že může jeho řidiče naše rychlejší jízda zaskočit a překvapit, může na to nečekaně zareagovat. Přizpůsobme tomu rychlost.
Není od věci si vybraný úsek projet tam a zpátky volnějším tempem, abysme se přesně seznámili se zatáčkami, povrchem vozovky a obtížnými místy. Někde může být ve stínu schovaná díra, hromada štěrku nebo policista s radarem.
Vždycky si počínejme maximálně obezřetně a nesnažme se hned hodnotit, jak jsme kterou zatáčku projeli. Na to bude dost času potom, raději své soustředění a mysl směřujme dopředu. Jakmile ucítíme, že se naše lokty a zápěstí zatínají, že začínáme rychle dýchat a zvyšuje se nám tep, už je to špatně. Zvolněme, zůstaňme klidní. Neupínejme se jen na dosažení co nejvyšší rychlosti, nehledejme na silnici limity auta a pneumatik. Raději se vyžívejme v dobře zvolené stopě.
Skoro každý se chce někdy projet „pro radost“ a s tím často souvisí i porušování předpisu o nejvyšší dovolené rychlosti mimo město.
Dejme si proto pozor na úskalí skutečně dynamické jízdy, abysme ji mohli bezpečně zvládnout.
Náhlá změna přilnavosti povrchu s podzimem nabývá na aktuálnosti. Mokré listí je snad ještě horší než štěrk a motorkáři o tom ví své. Počítejme proto s tím, že s opadávajícími stromy se bude na silnicích vyskytovat více klouzavého nepořádku, který dokáže například při intenzivním brzdění přivodit horké chvilky.
Najít na silnici místo, kde můžeme s čistým svědomím využít potenciál svého auta, dá dost práce. Předně potřebujeme silnici, kde bývá velmi řídký provoz. Také si vyberme správnou denní dobu, například pátek odpoledne nebo neděle večer není úplně nejvhodnější kvůli lidem odjíždějícím a vracejícím se z víkendu, zejména také kvůli „svátečním“ řidičům, jejichž chování se dá těžko předvídat.
Vyberme si otevřenou silnici v polích bez slepých zatáček a horizontů, pokud možno dále od zástavby, chatových osad či průmyslových objektů. Pokud máme rozhled na velmi velkou vzdálenost, například na kilometr dopředu, jedná se o velmi bezpečné místo. Pak už jen stačí myslet na pravidlo správného vedení pohledu a nemůže nás nic zaskočit.
Vyvarujme se rychlé jízdě za každou cenu. Provoz u nás houstne a když se to i na naší oblíbené silnici hemží ostatními vozidly, zvolněme. Vidíme-li v dálce auto, mysleme na to, že může jeho řidiče naše rychlejší jízda zaskočit a překvapit, může na to nečekaně zareagovat. Přizpůsobme tomu rychlost.
Není od věci si vybraný úsek projet tam a zpátky volnějším tempem, abysme se přesně seznámili se zatáčkami, povrchem vozovky a obtížnými místy. Někde může být ve stínu schovaná díra, hromada štěrku nebo policista s radarem.
Vždycky si počínejme maximálně obezřetně a nesnažme se hned hodnotit, jak jsme kterou zatáčku projeli. Na to bude dost času potom, raději své soustředění a mysl směřujme dopředu. Jakmile ucítíme, že se naše lokty a zápěstí zatínají, že začínáme rychle dýchat a zvyšuje se nám tep, už je to špatně. Zvolněme, zůstaňme klidní. Neupínejme se jen na dosažení co nejvyšší rychlosti, nehledejme na silnici limity auta a pneumatik. Raději se vyžívejme v dobře zvolené stopě.
Skoro každý se chce někdy projet „pro radost“ a s tím často souvisí i porušování předpisu o nejvyšší dovolené rychlosti mimo město.
Dejme si proto pozor na úskalí skutečně dynamické jízdy, abysme ji mohli bezpečně zvládnout.
Komentáře
Celkem 0 komentářů