Plynulost = rychlost.
Publikováno 18.10.2015 v 15:10 v kategorii abc, přečteno: 92x
Pokud si myslíme, že dokud se nám nekouří od gum a nezůstávají po nás na silnici černé šmouhy, nejedeme dost rychle, tak to je právě chyba. Naučme se jezdit plynule.
Závody formule 1 vypadají proto tak nudně a nezáživně, protože je
startovní pole plné těch nejlepších řidičů na světě. Skutečná rychlost
totiž není vidět a proto ve formuli 1 nevidíme drifty a smyky v každé
zatáčce. Pusťte si někdy kvalifikaci na závod formule 1 a uvidíte, že to
nejrychlejší kolo je pro diváka zároveň nejnudnější.
Klíč k rychlosti je totiž plynulost a uvolněnost. Problémem
většiny řidičů je, že s rostoucí rychlostí se dostávají do stresu, čímž
se zvyšuje jejich vnitřní napětí, přecházejí do křeče a neumí se
uvolnit. Jejich jízda pak není vyrovnaná a jak se snaží jet na maximum,
vlastně si tím škodí a jedou hůře a pomaleji, než kdyby se snažili jet s
malou rezervou.
Plynulost a uvolněnost pomůže k rychlosti na
silnici, když chceme pospíchat nebo se jen tak svižně projet. Důležité je zachovat si klid a cítit se v pohodě, abysme měli auto skutečně
pod kontrolou. Předpokladem k úspěšnému zvládnutí rychlosti je také znalost správné pozice za volantem a správného držení volantu.
Uvolněme se. Dokud se neuvolníme, nezrychlíme. Ve skutečnosti pojedeme mnohem pomaleji a nebudeme mít auto pod kontrolou. Mysleme na to a snažme se sebemenší náznaky silového a křečovitého držení zapudit.
Nejlepší cestou je povolení snad všeho, co můžeme na svém těle povolit. Pomáhá i uvolnění mimických svalů, čehož docílíme jednoduše – uvolníme dolní ret a necháme ústa klidně volně otevřená. Pokud si myslíte si, že je to hloupost, pozorujte schválně onboard záběry z rally, nelze si na nich nevšimnout, že většina jezdců jezdí takto uvolněně s otevřenými ústy.
Při svižné jízdě už se opravdu musíme soustředit na uvolněnou pozici za volantem. Nesmíme mít zatnutá zápěstí a lokty, ruce musí být volné. Pevně se opřeme pouze zády, k tomu máme opěrku pro levou nohu, od které se pravidelně zapírejme do sedačky. Tak si pevně opřeme tělo a nebudeme se držet rukama. Ty se pak mohou lépe uvolnit.
Na suchu možná rozdíly tolik nepoznáme, ale až naprší nebo napadne sníh, je třeba si všimnout, že při křečovitém držení se auto hůře ovládá a dělá, co nechceme. Přitom i na sněhu se dá upalovat docela slušně. Neberme zmrzlou silnici jako nebezpečí, ale jako výzvu. Právě v takových podmínkách si totiž důležitosti uvolněného sezení za volantem všimneme - zjistíme, že pak máme nad autem lepší kontrolu. Každé prudké dupnutí na pedál nebo cuknutí volantem totiž vyvolá okamžitě ztrátu trakce a smyk. Mysleme na to, trénujme plynulé postupné přidávání brzdné síly, plynulé přidávání plynu, volné plynulé otáčení volantem. Nespoléhejme se na elektronické pomocníky, chovejme se, jako bysme neměli ani ABS.
Na suchu je stejný přístup k pedálům a volantu rovněž důležitý. Nedupejme před zatáčkou na brzdu, snažme se opřít patu o podlahu a postupně zvyšujme brzdný tlak. Zamezíme tak blokování kol a ztrátě trakce.
Dýchejme pomalu a zhluboka.
Snažme se udržet srdeční tep a vůbec celé tělo ve fyzické pohodě a klidu. Pomůžeme tomu dýcháním. Dýchejme pomalu a zhluboka, snadno se tak uklidníme. Tohle pomůže i pro zvládnutí krizové situace, třeba pro korekci smyku, který nečekáme, nebo když nám jiný účastník provozu provede něco nekalého. Prostě se to snažme „rozdýchat“, budeme tak mnohem více uvolněni a nepřejdeme do stresu, který vede ke křečovité poloze a agresivitě. Nesnažme se být za každou cenu rychlí – najděme si rytmus
Není důležité jet na 100 % potenciálu. Když už chceme pospíchat, tak nejen na silnici, ale i na okruhu je nejlepší snažit se jet těsně pod limitem auta a spíše se soustředit na správnou stopu. Tím, že brzdíme na maximum s blokováním kol před každou zatáčkou a ve výjezdu pálíme pneumatiky, čas nenaženeme. Akorát si rozhodíme rytmus, znervózníme, začneme dělat chyby a ve výsledku budeme mnohem pomalejší.
Není potřeba auto trápit do omezovače na krátkých rovinkách mezi zatáčkami. Raději se soustřeďme na udržení správné rychlosti pro nájezd do následující zatáčky bez zbytečného brzdění. Stejně jsme při takovém tempu rychlejší než většina okolního provozu, takže nás zpravidla nikdo nebude zezadu tlečit. Můžeme být v klidu, uvolněme se. Tím, že prodáme okamžitou rychlost, vyděláme velmi mnoho. Nejen, že získáme sami ze sebe lepší pocit, ale celkově bude naše jízda plynulejší, čistší a vyrovnanější. Ve výsledku také naše auto nedostane tolik za uši a zase si jednou odneseme z takové projížďky pocit, že jsme o kousek lepším řidičem.
Plynulost ale pomáhá i při klidné jízdě, třeba na dlouhých cestách po dálnici. Stačí, když budeme předvídat a chovat se, jako by naše auto „nemělo brzdy“. Začneme používat ke zpomalování brzdný moment motoru, pojedeme mnohem plynuleji, a nejen, že stále naženeme slušný čas, ale ještě ušetříme spoustu paliva.
Jenom technika jízdy ale nestačí.
Chceme-li jet plynule, musíme ostatním dát jasně najevo své úmysly. A totéž by zcela nesobecky měli dát najevo i oni nám. Aby se nemuselo zbytečně zastavovat. Třeba že opouští kruhák v místě, kde hodlá jiný najet. Nebo že budou odbočovat z hlavní, na kterou tím pádem může vjet čekající na vedlejší. Nebo, že se budou držet při pravém okraji v pravém jizdním pruhu a při levém v levém jízdním pruhu, když stojí ve štrůdlu, aby se tudy motorkáři nemuseli probíjet jak partyzáni.
Sobeckým přístupem k řízení, my sami řidiči, navzájem ztratíme spoustu času úplně zbytečně.
Uvolněme se. Dokud se neuvolníme, nezrychlíme. Ve skutečnosti pojedeme mnohem pomaleji a nebudeme mít auto pod kontrolou. Mysleme na to a snažme se sebemenší náznaky silového a křečovitého držení zapudit.
Nejlepší cestou je povolení snad všeho, co můžeme na svém těle povolit. Pomáhá i uvolnění mimických svalů, čehož docílíme jednoduše – uvolníme dolní ret a necháme ústa klidně volně otevřená. Pokud si myslíte si, že je to hloupost, pozorujte schválně onboard záběry z rally, nelze si na nich nevšimnout, že většina jezdců jezdí takto uvolněně s otevřenými ústy.
Při svižné jízdě už se opravdu musíme soustředit na uvolněnou pozici za volantem. Nesmíme mít zatnutá zápěstí a lokty, ruce musí být volné. Pevně se opřeme pouze zády, k tomu máme opěrku pro levou nohu, od které se pravidelně zapírejme do sedačky. Tak si pevně opřeme tělo a nebudeme se držet rukama. Ty se pak mohou lépe uvolnit.
Na suchu možná rozdíly tolik nepoznáme, ale až naprší nebo napadne sníh, je třeba si všimnout, že při křečovitém držení se auto hůře ovládá a dělá, co nechceme. Přitom i na sněhu se dá upalovat docela slušně. Neberme zmrzlou silnici jako nebezpečí, ale jako výzvu. Právě v takových podmínkách si totiž důležitosti uvolněného sezení za volantem všimneme - zjistíme, že pak máme nad autem lepší kontrolu. Každé prudké dupnutí na pedál nebo cuknutí volantem totiž vyvolá okamžitě ztrátu trakce a smyk. Mysleme na to, trénujme plynulé postupné přidávání brzdné síly, plynulé přidávání plynu, volné plynulé otáčení volantem. Nespoléhejme se na elektronické pomocníky, chovejme se, jako bysme neměli ani ABS.
Na suchu je stejný přístup k pedálům a volantu rovněž důležitý. Nedupejme před zatáčkou na brzdu, snažme se opřít patu o podlahu a postupně zvyšujme brzdný tlak. Zamezíme tak blokování kol a ztrátě trakce.
Dýchejme pomalu a zhluboka.
Snažme se udržet srdeční tep a vůbec celé tělo ve fyzické pohodě a klidu. Pomůžeme tomu dýcháním. Dýchejme pomalu a zhluboka, snadno se tak uklidníme. Tohle pomůže i pro zvládnutí krizové situace, třeba pro korekci smyku, který nečekáme, nebo když nám jiný účastník provozu provede něco nekalého. Prostě se to snažme „rozdýchat“, budeme tak mnohem více uvolněni a nepřejdeme do stresu, který vede ke křečovité poloze a agresivitě. Nesnažme se být za každou cenu rychlí – najděme si rytmus
Není důležité jet na 100 % potenciálu. Když už chceme pospíchat, tak nejen na silnici, ale i na okruhu je nejlepší snažit se jet těsně pod limitem auta a spíše se soustředit na správnou stopu. Tím, že brzdíme na maximum s blokováním kol před každou zatáčkou a ve výjezdu pálíme pneumatiky, čas nenaženeme. Akorát si rozhodíme rytmus, znervózníme, začneme dělat chyby a ve výsledku budeme mnohem pomalejší.
Není potřeba auto trápit do omezovače na krátkých rovinkách mezi zatáčkami. Raději se soustřeďme na udržení správné rychlosti pro nájezd do následující zatáčky bez zbytečného brzdění. Stejně jsme při takovém tempu rychlejší než většina okolního provozu, takže nás zpravidla nikdo nebude zezadu tlečit. Můžeme být v klidu, uvolněme se. Tím, že prodáme okamžitou rychlost, vyděláme velmi mnoho. Nejen, že získáme sami ze sebe lepší pocit, ale celkově bude naše jízda plynulejší, čistší a vyrovnanější. Ve výsledku také naše auto nedostane tolik za uši a zase si jednou odneseme z takové projížďky pocit, že jsme o kousek lepším řidičem.
Plynulost ale pomáhá i při klidné jízdě, třeba na dlouhých cestách po dálnici. Stačí, když budeme předvídat a chovat se, jako by naše auto „nemělo brzdy“. Začneme používat ke zpomalování brzdný moment motoru, pojedeme mnohem plynuleji, a nejen, že stále naženeme slušný čas, ale ještě ušetříme spoustu paliva.
Jenom technika jízdy ale nestačí.
Chceme-li jet plynule, musíme ostatním dát jasně najevo své úmysly. A totéž by zcela nesobecky měli dát najevo i oni nám. Aby se nemuselo zbytečně zastavovat. Třeba že opouští kruhák v místě, kde hodlá jiný najet. Nebo že budou odbočovat z hlavní, na kterou tím pádem může vjet čekající na vedlejší. Nebo, že se budou držet při pravém okraji v pravém jizdním pruhu a při levém v levém jízdním pruhu, když stojí ve štrůdlu, aby se tudy motorkáři nemuseli probíjet jak partyzáni.
Sobeckým přístupem k řízení, my sami řidiči, navzájem ztratíme spoustu času úplně zbytečně.
Komentáře
Celkem 0 komentářů