Držení volantu.

Pokud si to vyzkoušíme, zjistíme, že s rukama v poloze tři čtvrtě na tři otočíme kola do většího rejdu než v poloze za deset dvě nebo jiné. Někdo možná namítne, že je to rozdíl malý, ale při vyhýbajícím manévru může těch pár stupňů dělit od vyhnutí se a čelní srážky. Také díky správné poloze rukou dokážeme auto snáze vrátit do původního směru jízdy.​ Máme tak kontrolu nad vozem ve všech situacích Poloha rukou „tři čtvrtě na tři“ umožňuje naprosto bezproblémové ovládaní vozidla bez nutnosti přehmatávat prakticky ve všech jízdních situacích. Všechny dálniční sjezdy, velké křižovatky a běžné zatáčky jsou navrženy tak, abysme mohli nechat obě ruce ve správné poloze a stačilo nám pohodlné otočení volantu na jejich zvládnutí. Výjimky jsou, zejména pak ve městech při manévrování v úzkých prostorách nebo v horských vracečkách. Tam je pak třeba „přehmátnout“.

Protože silniční auta nemají tak rychlý a ostrý převod jako auta závodní, občas je potřeba přehmátnout. Zapomeňme ale na přehmatávání, jako by byl volant žhnoucí kuté železo, které se nám rozpustí ruce. Nebojme se ho a snažme se ho držet vždy s rukama „naproti“ sobě. Když víme, že budeme projíždět pravotočivou vracečku 180° a klasická poloha „tři čtvrtě na tři“ by nestačila, přehmátněme si následujícím způsobem – ruce přesuňme o přibližně 90° proti směru hodinových ručiček tak, aby pravá ruka držela volant ve 12 hodin a levá v 6 hodin. Zahajme oblouk a jednoduše otočme rukama. Ruce tak neustále budou na volantu a mozek bude pořád vědět, kde jsou přední kola a kam směřují. Ruce také zůstanou neustále proti sobě, takže jedna působí jako tlumič síly a celý manévr je mnohem plynulejší a přesnější než trhavé přehmatávání a cukání volantem. Také se pak ve výjezdu z takové zatáčky ruce nezamotají.

~ LEPŠÍ ROZLOŽENÍ PŮSOBENÍ SIL NA VOLANT ~

Vyvážení působení sil je u auta velmi důležité, ať už jde o rozložení hmotnosti, rozdělení brzdného účinku či právě působení síly na volant. A právě poloha dlaní v pozici „tři čtvrtě na tři“ poskytuje nejlepší kontrolu nad silou působící na volant. Pokaždé totiž působí síla rukou proti sobě – jednou rukou volant odtlačujeme a druhou přitahujeme. Díky tomu je otáčení volantem plynulejší a méně cukavé. Zároveň díky tomu dostáváme do dlaní více informací, pokud tedy auto nějakou zpětnou vazbou ve volantu disponuje.

Když držíme volant správně s rukama na vnějších stranách věnce, při případném nárazu nám airbag nepřerazí ruce. Je konstruován tak, aby ruce na volantu při nárazu minul. S rukama křížem si proto koledujeme o problém, takže je dobré vědět, že když už máme ruce ve správné poloze, ale řítíme se do „problému“, před očekávaným a neodvratným nárazem se aspoň snažme řízení a ruce narovnat, ať o ně nepřijdeme. K nárazům, při kterých airbag vystřelí, však dochází zpravidla při jízdě rovně (nedobrždění, čelní střet...), takže ruka v „tunerské“ poloze nebo obě ruce v poloze „kudlanka nábožná“ jsou snadným způsobem, jak o ně přijít. V krizové situaci nestihneme dát ruce na volantu ze špatného uchycení do správné polohy. Jakmile nastane „problém“, zpravidla se nepřipravený řidič lekne a křečovitě se „zamkne“ a zablokuje. Pouze dokáže dupnout na brzdu a jeho ruce zůstanou na volantu tam, kde je nechal, dokud nedojde k nárazu.​

S rukama v poloze „za deset dvě“ začneme při větším natočení kol za volant tahat jedním směrem a druhá ruka přestane působit jako „tlumič“ síly. Hůře se pak odhaduje limit přilnavosti předních kol (zejména na velmi kluzkém povrchu je to cítit) a rychlé otočení volantu do opačného směru, ať už jde o vyhýbající manévr nebo ne, je nepřesné a špatně kontrolovatelné.

Horší je to u polohy „kudlanka nábožná“ s oběma rukama nahoře na věnci volantu. Při zatočení řidič volant strhne na jednu stranu a vůbec nevnímá odpor řízení a informace od předních kol, protože jeho ruce křečovitě visí na volantu. Pokud ztratí na předních kolech trakci a auto uvede do nedotáčivého smyku (například příliš rychlým nájezdem do zatáčky), nedokáže správně a instinktivně zareagovat a ruce na volantu ještě více stáhne dolů, čímž celý problém ještě prohloubí. Ruce jsou pak dole pod volantem a v křeči, takže s tím nic nejde dělat, nepustí se.

Každý instruktor školy jízdy (nemyslí se tím levná autoškola, která chrlí „řidiče“ jako čínská fabrika levné plastové hračky) a každý závodník řekne, že je velmi důležité myslet na uvolněné držení volantu, ať už jde o volně spuštěné lokty či samotné svírání volantu prsty. Zamezíme tak křeči a auto budeme ovládat mnohem plynuleji. Lépe se nám bude dařit číst jeho informace, než kdybysme volant svírali příliš silně, a zejména každé otočení bude jen tak velké, jak je opravdu nutné. Příkladem může být Michael Schumacher, který je znám tím, že volant svých monopostů F1 drží pouhými konečky prstů. Má tak jistotu, že jeho impulsy do řízení budou vždy co nejdelikátnější, což je to nejlepší pro plynulost, stabilitu a překvapivě také pro rychlost průjezdu zatáčkou. Čím rychleji či „sportovněji“ jedeme, tím důležitější je soustředit se na to, abysme volant nesvírali příliš křečovitě a neotáčeli s ním zbytečně horlivě. Podle zaťatých kloubů na rukou a trhavých pohybů volantem se nepozná závodník, ale špatný řidič.​

~ UŠETŘÍME ENERGI A JEDEME PLYNULEJI ~

Tyto rady nejsou určeny jen závodníkům nebo rádobyzávodníkům. Jsou určeny pro všechny, kteří autem jezdí denně, ať už z vesnice do vesnice nebo jen po centrech velkých měst. Díky správné poloze rukou na volantu a uvolněné správné poloze těla za volantem získáme mnohem lepší kontrolu nad autem, neunavíme se, uspoříme vlastní energii a naše jízda bude mnohem klidnější a plynulejší.